Insectia

První svého jména

Prolog

První paprsky vycházejícího slunce ozářily stébla trávy, na něž padla rosa. I pavouk v úžině nedalekého stromu, na němž rostly třešně, měl rosou pokrytou značnou část své plachetkové pavučiny. Nyní se ještě skrýval ve své pavučinové noře. V okolí kmene se nacházelo mnoho pecek po spadaných třešních a na nezatravněném hliněném povrchu ležela polovina skořápky vlašského ořechu blízkého ořešáku. Také na listech obou stromů byly kapky ranní rosy, které slunce během dne vysušilo.

Za východu se sotva pár milimetrů nad zemí objevili první mravenci, kteří sháněli potravu. Během dne na listech ořešáku pásli mšice a pravidelně chodili na třešně. Na hřbetě několika mravenců seděli milimetroví lidé, obyvatelé Insectie. Oblečeni byli do speciálně vysoukaného a upraveného pavoučího hedvábí. Neseděli vzpřímeně jako na koni, ale mravenčí hruď spíše objímali jako na motorce. Mravenci jim neublížili, přestože o nich moc dobře věděli. Insectiané totiž disponovali velice silnou zbraní, která jim mezi hmyzem zajistila alespoň nějaké bezpečí. Tou zbraní bylo vrozené umění ovládat mysl. Vždy se tedy napojili na Defensora – jak mravencům říkali – a ten je zavezl, kam potřebovali nebo je chránil před ostatními druhy hmyzu.

Kapitola 1.

Stručné počátky Insectie

Už od počátku drželi Insectiané při sobě a stěží přežívali. Svou dokonalou zbraň používali k parazitismu na mravencích, jejichž vajíčky se živili. Vstoupili do mraveniště, zmanipulovali stráže a nechali se jimi dovézt až ke komůrce s vajíčky.

Nejzkušenější z Insectianů pak mravence přinutil, aby jim vajíčka pomohli odnést na později určené místo v mraveništi a aby u nich mohli zůstat. Poručil jim také, aby Insectianům vykopali speciální komůrku, do níž nebude mít nikdo z mravenců přístup. Potom je přiměl přemístit pár mrtvých mravenců z jejich hřbitova ke komůrce. Mravenci vycítili mrtvolný pach a do komůrky nevstoupili. Takto v mraveništi zůstali většinou do rojení a podnikali výpravy do komůrky k vajíčkům – někteří šli pěšky držíce si mravence od těla, další jeli na mravencích.

V období rojení nechtěli příliš riskovat, přeci jen to nebyli zdatní paraziti a mravenci byli ostražitější. Proto mraveniště opustili a několik dní se vyhýbali přímému kontaktu s ním, přesto však na mravencích dále jezdili a využívali je k ochraně proti ostatnímu hmyzu.

Jednou za čas se muži Insectiané vydali za pavouky, aby z nich mohli vysoukat vlákno na oblečení. Dostat se dravci do hlavy bylo mnohem obtížnější, a to byl pro chlapce rituální vstup do dospělosti.

Rituál probíhal tak, že chlapci byli od 14 let vedeni svými otci k ochočení pavouka a přebírali od svých otců zkušenosti. Po dosažení 16. roku byli synové nazí vysláni do divočiny, kde si museli najít a ochočit svého pavouka. Pokud se syn vrátil po dvou úplňcích (roky si Insectiané počítali právě podle úplňku) do mraveniště tak, jak z něj vyšel, znamenalo to, že neprošel úspěšně rituálem, byl stále považován za chlapce, a otec mu již nemohl pomáhat. Poté musel nadcházející úplněk opět vyrazit nahý do divočiny, strávit zde další rok hledáním a ochočováním pavouka nebo tvorbou svého oděvu, a dokud si svého pavouka nenašel a neochočil či neudělal svůj oděv, musel toto podstupovat každý rok.

Ti, kteří si svého pavouka našli a ochočili, museli z něj vysoukat speciálně upravené pavoučí vlákno a udělat si oblečení. Teprve poté (a po druhém úplňku) se mohli vrátit zpět do mraveniště, kde byli svými otci přijati jako muži a získali právo vzít si Insectianku a založit rodinu.

Insectianky začínaly dospívat dvanáctým úplňkem svého života.

Ti nejmoudřejší a většinou nejstarší si uměli ochočit více pavouků, či dokonce i samičku. Každý Insectian, jenž byl zároveň hlavou své rodiny, si obvykle pavouka přivolal někde daleko od mraveniště a obvykle s ním šli jeho synové v chlapeckém věku, kteří kolem pavouka udělali kruh z mravenců a střežili okolí. Potom k nim došel i zbytek rodiny a po vysoukání dostatečného množství speciálně upraveného vlákna si každý vlákno odnesl do mraveniště, kde si z něj udělal oblečení.

Insectiané se tehdy dorozumívali různými posunky a na velké vzdálenosti byly skupiny propojeny telepaticky a předávaly si různé obrázky. Insectiané si však chránili své soukromí a jen tak někoho si do své hlavy vstoupit nenechali. Proto, pokud to bylo potřeba, byly skupiny tvořeny z oddělených dobrých přátel či partnerů, kteří se v případě jasného nebezpečí a možného zahynutí jednoho z partnerů mohli oddělit od skupiny, vrátit se jeden ke druhému a být s ním v jeho skupině. V každé skupině tak bylo několik takto rozdělených přátel, aby mezi sebou měly neustálé spojení.

Kapitola 2.

Viramia

Dávno v dobách minulých žila dívka velice milá a půvabná. Tehdy Insectiané ještě neznali řeč, kterou by si porozuměli, a jejich hlavní zbraní bylo umění zotročit mysl všeho živého, co se je pokusilo zabít. Velice brzy pochopili, že je snazší dostat se do hlavy mravencům, neboť ti jsou pouze součástí celku. Časem se dívce zotročování znelíbilo a výprav za vajíčky se přestala účastnit.

Když se dívka jednou vrátila z ranní očisty, její rodiče, kteří se s ní setkali ve východu z komůrky, rázem oněměli. Dívka se tvářila velice provinile a zpočátku nechtěla svým rodičům pohlédnout do očí, a nakonec utekla.

Bylo zrovna období rojení, takže Insectiané museli opustit stávající mraveniště a přebývat venku. Dívku až do konce rojení nikdo neviděl a rodiče o ní neradi přemýšleli. Jednoho dne se Insectiané vrátili zpět do své komůrky v mraveništi. Dívčina mladší sestra se ihned vydala do komůrky s vajíčky, v období rojení ji to totiž rodiče zakázali, aby se nevystavovala většímu nebezpečí. Když dorazila do komůrky, spatřila svou sestru, kterak objímá jedno z vajíček a blaženě se při tom usmívá. Dívka ji po chvíli zpozorovala a začala se pomalinku vzdalovat. Její sestra ji následovala, a tak dívce nezbylo než utéct.

Později se dívka se sestrou setkala jednoho večera, když k ní přímo přišla, probudila ji a posunky ji naznačila, že se sejdou venku. Tam ji ukázala, proč se ostatním vyhýbá.

Ráno se dívka ukázala i své matce. Navštívila ji po koupeli v kapce ranní rosy a požádala ji o nový oděv. Když se ještě ten večer setkala se sestrou, dostala od ní nové hedvábné roucho, jenž se vázalo vzadu na krku a vlevo v pase. Poté si od dívky nechala ukázat, co všechno zažila, když se tajně vydávala za potravou s mravenci v době, kdy se ostatní Insectianky koupaly.

Několik večerů takto strávila dívka se svou sestrou, která postupně přitáhla dívčina nejstaršího a nejmladšího bratra, až se jednoho rána všichni sourozenci vydali s mravenci za potravou, místo za vajíčky. Když se o tom poté dozvěděli rodiče a nechali si to vysvětlit, dali svým ratolestem najevo, že s nimi souhlasí, ale že s největší pravděpodobností dívčinu myšlenku, žít s mravenci v harmonii, nepochopí ten nejmoudřejší z Insectianů, a tudíž o tom nebude chtít zbytek ani slyšet.

Uplynulo několik dní, dívka se svými sourozenci se stále vydávala výpravy za potravou, když tu náhle k večeru svolal všechny Insectiany ten nejzkušenější z nich ven k nedalekému mechu. Vypadalo to, jako by všichni jeli pro vlákno, ale nebylo tomu tak. U mechu na ně již čekala dívka se svým Defensorem. Tu si všichni všimli, že dívce mezi lopatkami a páteří narostl pár větších a pod nimi pár menších mravenčích křídel. Dívka s pomocí nejzkušenějšího po jejím boku postupně všem zjevila svou myšlenku, potom jim ukázala, jakým způsobem si od mravenců vyžádat potravu: prsty poklepala svému mravenci, který měl plné vole, na hlavu a sladkou kapku vysála.

Poté všem nabídla ruku na znamení otázky souhlasu. Dívčiny sourozenci se k ní okamžitě přidali, ale její rodiče váhali. Přidali se k ní až poté, co se k ní přidalo více mladších Insectianů. Postupně se k dívce přidali i rodiče mladistvých, dokonce i celé rodiny, avšak zůstalo hodně těch, kteří s dívkou nesouhlasili. V jejich čele stál chlapec, jenž si zatím nedokázal ochočit pavouka a přikládal vinu právě tomu nejstaršímu.

 

Dívka mnohem později dostala jméno Viramia, podle křídel, která ji narostla, a žila dvakrát déle, než ostatní Insectiané. Během jejího života se k ní přidalo mnoho následovníků. Do té doby se Insectiané starali pouze o přežití mezi hmyzem, ale toto legendární shromáždění, které je v paměti Insectianů dodnes, je rozdělilo na Viraminy následovníky a Původní, kteří mezi sebou zaseli semeno nenávisti a nepochopení.